Katalog obrazů manželů Chmelařových

Kontakty ▲

Ester Tausingerová
+420 724 243 127
estertausingerova(zavinac)seznam.cz

Bio ▲

Jan Chmelař

(* 14. 10. 1924, † 26. 8. 2014)

Akademický malíř Jan Chmelař se narodil 14. října 1924 v Horní Moštěnici.

Dětství a mládí strávil ve Staré Vsi. Po absolutoriu přerovského gymnázia byl poslední dva roky války nuceně nasazen jako zámečník v Moravských železárnách. Později vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, kde se v ateliéru Josefa Kaplického věnoval monumentální malbě se zaměřením na architekturu a sklářskou tvorbu. Zároveň byl posluchačem filozofické fakulty, kam docházel na přednášky z dějin umění.

„Kaplický byl vlastně mým jediným učitelem,“ vzpomínal Jan Chmelař celoživotně, kdykoli přišla řeč na užité umění a výtvarné návrhy ve vztahu k architektuře. Studium u legendárního profesora Kaplického bylo totiž univerzální a vybavilo budoucí výtvarníky znalostmi škály technik a schopnostmi variabilně pracovat s materiály. „Často jsem to později využil v rámci realizací děl pro architekturu, třeba kamenné mozaiky jsem sám navrhoval i vyráběl z materiálu, získaného v kamenolomech na Přerovsku,“ popisoval později umělec hlavně 70. léta, kdy jej neživil tehdy klasický zaměstnanecký poměr, ale prostorové realizace navrhované a vyráběné na zakázku.

Dvanáct let pracoval jako vedoucí oddělení propagace v Přerovských strojírnách, odkud byl v době normalizace propuštěn. V tomto, ale i dalším období, se mimo jiné velmi aktivně věnoval grafickým návrhům plakátů, jichž po malíři zbyla úctyhodná sbírka, čítající desítky dobových exemplářů včetně jejich návrhů.

Náměty pro své obrazy a kresby hledal od brzkého mládí především v přírodě. Nejprve se inspiroval krajinou kolem Staré Vsi a Přestavlk, kde podle jeho vlastních slov „je sice ještě rovina, ale už se příjemně mění v kopcovitý kraj“. A právě ten ho ještě později uchvátil kolem jihomoravského Pavlova, kde si rodina pořídila chalupu a kde společně se svojí ženou, malířkou Evou Chmelařovou-Siblíkovou, hledali a po mnoha dlouhých letech opakovaně nacházeli náměty pro svoji uměleckou tvorbu. Oblast Pálavska a tamější výjevy ve skalách později ztvárnil také v šestidílné obrazové epopeji Povídám si s jednou skálou, jež bude v Přerově vůbec prvně prezentována oku návštěvníka v celé své šíři jako ucelená kompletní kompozice.

Představu o dopadu umělecké tvorby na prožitek diváka shrnul velmi výstižně: „Lhostejno, zda je na obraze Venuše, krajina, či jen tři čáry. Záleží pouze na tom, jsme-li pohnuti, nebo zůstaneme-li lhostejní.“

Jan Chmelař zemřel 26. srpna 2014 ve věku 89 let.

Eva Siblíková

(* 7. 6. 1927, † 16. 03. 2013)

Eva Siblíková se narodila 7. června 1927 v Hradci Králové. Studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesora Aloise Fišárka monumentální malbu orientovanou na tapiserii. V témž směru pak krátce pokračovala v Gobelínových dílnách Marie Hoppe-Teinitzerové v Jindřichově Hradci.

V roce 1949 se provdala za výtvarníka Jana Chmelaře a na začátku padesátých let se spolu přestěhovali do Přerova, kde Eva Siblíková - Chmelařová prožila zbytek svého života, spjata s městem množstvím litografií a linorytů. Žádný z tvůrčích oborů s výjimkou gobelínů, k nimž nenašla v Přerově tvůrčí podmínky, neminula v životě bez povšimnutí. Věnovala se malbě, kresbě, grafice, knižní ilustraci, užité grafice i keramice. Různé obory dokázala propojit do velmi sourodých celků, což využila zejména v koncipování výtvarně cenných interiérů. V této souvislosti lze připomenout ztvárnění atriového prostoru školy v Potštátě, školní jídelny v Hranicích, nové budovy Okresního úřadu v Přerově, Domu služeb a mateřských škol v Přerově, keramický triptych v Rožnově pod Radhoštěm a další práce.

Velkým tématem byla pro Evu Siblíkovou krajinomalba těch míst, které jí byly blízké. Byly to kromě Přerova, také Partutovice, a především Pálavské vrchy a obec Pavlov, kam jezdili mnoho let s manželem na chalupu tvořit. Z pálavské tématiky můžeme zmínit svébytné monotypy pálavské krajiny a brouků, k nimž si vynalezla i zcela nezvyklé technické postupy nebo triptych olejů Vinařský sklep I – III, z něhož prozařuje až do symbolické platnosti životadárné slunečno. Jeho niterný prožitek stylizovala rovněž autorka ve svých pastelech z vinic, z nichž rytmický puls života je rozkmitán zvláště ve vertikále až do sladkosti a žáru. Nejde však jen o krajinu, jde také o lidi, kteří ji zabydlují a šlechtí. Příznačná jsou v tomto smyslu sehnutá záda žen, jež v liniích korespondují úrodné tíze na větvích a šlahounech vinných kmenů. Kult slunečné radosti má pak logické pokračování v keramice a koneckonců i ve čtyřech obrazech v lunetách, které zdobily mikulovskou vinárnu v Olomouci, a v keramické stěně s vinařskou tématikou v Zemědělském družstvu v Šakvicích.

Eva Siblíková uskutečnila několik studijních cest do zahraničí, a tak poznala Bulharsko, Francii, Itálii, Německo, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko. Jako členka Svazu výtvarných umělců se zúčastnila mnoha kolektivních výstav, samostatně v Přerově v Muzeu Komenského a v Galerii Dílo, v Pavlově, v Mikulově, v Olomouci, v Prostějově, v Tovačově, či ve slovenském Bardějově.

Na sklonku života ani přes závažné zdravotní problémy, které ji upoutaly na invalidní vozík, nepřestávala tvořit a neztrácela životní optimismus. Přestože se už nedokázala dostat do svého ateliéru v suterénu, věnovala se kresbě tužkou, uhlem, či pastelem, ale i malbě. V této pozdní etapě života pak ztvárňovala zejména zátiší kolem řeky Bečvy a dokončovala obrazy podle starších skic ze své milované Pálavy, kam se již kvůli vozíku nedostala.

Eva Siblíková – Chmelařová zemřela 16.3.2013 ve věku 85 let.